Milan Bočkay si jako jediný umělec své generace vybral za médium svého zkoumání veristickou malbu, ryzí „okaklam“, tradiční historickou techniku trompe l´oeil, k níž došel od přezvětšených hyperrealistických detailů vlastního těla. Kresebné realizace mu umožnily rozehrát celou škálu iluzivně zpodobených, zdánlivých zásahů až po sofistikované citace a parafráze, jimiž mimořádným způsobem obohatil domácí československou výtvarnou scénu.

Klára a Milan Bočkayovi jsou českoslovenští umělci. Jejich jména se z českého dějepisu umění nevytratila díky výstavám, teoretickým statím a paměti, do níž se zapsali svou tvorbou ještě v osmdesátých letech. Se zdejším prostředím je výrazně propojuje zvláště teoretická reflexe brněnského Jiřího Valocha, ale i zásadní texty spřátelených literátů Ludvíka Kundery a Ludvíka Vaculíka. Oba malíři vycházejí z pop-artu, leč nikoli z jeho americké verze glorifikující konzum. Berou si z něj hravost a povrch, za kterým lze hledat další významové vrstvy čistě z principu, který v tehdejším Československu vkládal metafory i do běžné řeči.