černá duha v pardubicích

Nechce si ani říkat malíř. Svou tvorbu nepovažuje za malířství — jenom zasen o malířství. Chová barvy v takové úctě, že se jich ani nedotkne. Tím usilovněji se je snaží vyvolávat na plátně pomocí různých poměrů šedi, černi a běli. Maluje bez barev, ale s vybičovanou vášní pro barevnost. Pojmenoval to ČERNÁ DUHA. A právem, neboť měnlivá tma jeho pláten skutečně jako duha září.

V letech 1995—1997 si poprvé zvolil cestu naprosté koloristické askeze, aby si prověřil, co to vlastně obnáší, zacházet s barvou. A aby mohl vůbec malovat. Přitom to ale myslel tak, jak se na tyhle věci myslelo přibližně o sto let dřív, kdy závěsný obraz ještě býval dějištěm netušených průlomů: s úctou až naivní, s utkvělou představou a s bezvýhradnou oddaností, tentokrát ale už bez jakéhokoliv generačního souznění s tím, co je ve vzduchu. Osudně dezorientovaný v čase, dá se říct.

Ondráček je malířem z vášně — věří v to, že jeho tahy projevují jeho energii a že na nich tím pádem záleží i jeho život. Když se mu nedostává na plátna, černají mu po rukama i prostěradla, snad aby byly naplněny Picassovy verše „a připravit lůžko jež mezi prostěradly ukrývá duhu.

Maluje za každou cenu, vždyť i nejtěžšími mizériemi svého života se prodral se štětcem pevně sevřeným v ruce a právě pro něj, pro ten štětec. Než se odvážil — od roku 1991 — malováním začít i živit, nenechal se své posedlosti zbavit ani během denních směn dělníka na lince, pomocníka v pečovatelské službě, zedníka, natěrače, aranžéra výloh nebo písmomalíře.

Přinejmenším pošetile se ovšem chová i v úloze výtvarného profesionála. Neumí si hlídat, co se má a co se nemá, co se dělá a co nedělá, ale dokonce ani to, co je opravdu o život. Několik let po Černé duze maloval pouze rukama a prsty, bez štětců, a toto období tzv. Daktylogramů skončilo děsivou otravou, po které se pro Ondráčka mnohé barvy staly zakázaným jedem. Přesto dál sahá po barvách. To, co ho pohání, je navýsost romantická víra v sebeztvárnění.

Z textu Jaromíra F. Typlta v katalagu, vydaném Galerií města Pardubic.

Fotka 3

Fotka 4

Fotka 1


galerie města pardubic

Příhrádek 5, 53116 Pardubice
T: (+420) 777 820 267
E:



otevírací doba:
úterý–neděle 10–18 hodin


VSTUPNÉ ZDARMA

WIFI PŘIPOJENÍ ZDARMA

FOTOGRAFOVÁNÍ POVOLENO

VIDEOPROHLÍDKA


Novinky


V pátek 28. dubna v 18 hodin Vás srdečně zveme na vernisáž výstavy Jiřího Davida ...zase kopíruji hladiny řek..., na které budete mít příležitost konfrontovat svět autorových intimních vzpomínek, přetavený do objektů a instalací, s jeho aktivními společenskými postoji a silným veřejným hlasem. Jeho předlistopadové i polistopadové umění je pod povrchem i otevřeně angažované. Přijďte se podívat, jak nakládá s intimitou vlastních vzpomínek a jaké vzkazy nám jeho instalace na Příhrádku předává. Přípravu pro Vás kurátorsky připravil Pavel Šmíd.


Jak vypadá pomoc v krizi? V komunikačním prostoru Vám od 28. dubna do 16. května představíme dvacet unikátních fotografií reálných příběhů reálných lidí s tématikou humanitární činnosti organizace Člověk v tísni. Tato organizace poskytovala humanitární asistenci při povodních v České republice, suchu v Somálsku, po tajfunu na Filipínách, zemětřesení v Nepálu, během válečných konfliktů v Sýrii či na Ukrajině. Přijďte se inspirovat k pomoci druhým.
Každou středu od 16:30 do 18:00 hodin máte možnost připojit se k výtvarnému kurzu pro dospělou veřejnost, který vede pardubická výtvarnice a scénografka Renata Hans. Seznámíte se základy prostorového modelování v kresbě a budete vědět, jak na perspektivu, zobrazení drapérie i zátiší. Cena lekce je 150,- Kč. Hlaste se lektorce na tel. 776 825 770.

NAŠI PARTNEŘI


   
   

Newsletter

Newsletter