dřina, adrenalin, vítězství, překonání se...

Umění a sport často bývají vnímány jako opozita, jedno zbytečné a druhé potřebné, podle úhlu pohledu, přesto je obojí součástí naší kultury. Rok 2016 je nejen rokem olympiády v Riu de Janeiru, ale i 85. výročím od potvrzení města Pardubic jako města sportu založením stadionu a uspořádáním Celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu republiky československé v Tyršových sadech nedaleko zámku.

Významné sportovní události a olympiády často podmíní vznik uměleckých děl: zahajovacích skladeb, blýskavých ceremonií, úchvatných ohňostrojů, designových staveb. Pro olympiádu v Londýně v roce 2012, kdy se z vrtulníku na stadion nechala snést Jamesem Bondem i sama britská královna, vytvořil David Černý klikující autobus, Michael Rittstein velkolepou Sportovní epopej a dílo Františka Kupky Amorfa se objevilo na dresech sportovců včetně ponožek a holínek.

Slovo sport k nám doputovalo z anglosaského světa a odvozuje se od slova disport – bavit se, kratochvíle. Jak vnímáme sport  závisí na tom, co nás na něm baví. Někdo se na kole žene do zatáčky hlava nehlava, jiný si užívá lážo-plážo relaxace fotbálkem u vody či na venkovském hřišti. Obrat jdu si zacvičit používáme i pro meditativní jógu. Když jde o sport, jde o pohyb – nikoli jen fyzický, protože za sport považujeme i šachy, které jsou ve své podstatě strategickou hrou, ale už nikoli karty nebo ruletu. Že je množina toho, co považujeme za sport, poněkud nejednoznačná, dokazuje známá anekdota o Alfonsu Muchovi a Luďku Maroldovi. V roce 1889 užívali společný ateliér a pracovali 14 – 16 hodin denně, až jim lékař nařídil dát si během dne hodinu pauzu a věnovat se sportu. Tak chodili hrát kostky do kavárny.  

Myšlenka souměrného rozvoje těla a ducha, kalokagathia, pochází ze starověkého Řecka. Stále používáme řecké sportovní pojmy atletika, gymnastika, stadion. Jen na rozvoj ducha trochu zapomínáme. Těžko si představit na olympiádě soutěž básníků. Svět se stal příliš velkým, aby dokázal udržet mír aspoň v době her.

Sportovat se dá doma i venku, často, občas i vůbec. Formou sportu jsou buď závody nebo hry. Mělo by při něm jít spíše o radost z pohybu nebo o vítězství? Odlišujeme sport vrcholový, adrenalinový, silový, kondiční, relaxační, kolektivní, individuální, indoor, outdoor, vyberou si chudí i boháči. Často jde o překonávání sebe sama, ale sport funguje i jako lidová zábava. Masovost sportu je také dědictvím manipulativní imperiální římské vlády – lid přece potřebuje chléb a hry, jinak se bouří. I dnes se lidé kvůli sportu scházejí, jako se dříve scházeli při popravách a veřejných trestech, divadelních představeních, jarmarcích a náboženských poutích.

Velkým propagátorem antického zdravého ducha byl první náčelník Sokola Miroslav Tyrš, filozof, estetik, profesor dějin umění. Do Sokola chodili pravidelně cvičit i mnozí dekadentní bouřliváci, od kterých bychom to úplně nečekali, například básník temných smutků Karel Hlaváček.

Sport, jako pohybová aktivita, je přirozenou součástí našeho středoevropského života. Máme ho zakořeněný velmi modernisticky, je důležité vyhrát, být lepší, rychlejší, silnější, šikovnější. Ve sportu stejně jako v životě je přece nutné předhonit všechny soupeře a zasáhnout cíl přesně do černého. Fyzická zdatnost byla zásadní pro přežití, a když jsme přestali žít v přírodě a s přírodou, stal se sport doplňkem života v industriálním městě.

Máme sklon vnímat sport jednostranně, pouze tělesně, ale tušíme, že z pohybu má prospěch nejen tělo, ale i psychická stránka naší bytosti. Při stresu a svalové zátěži se vyplavují endorfiny - hormony štěstí. Pojem fair play je jedním z mnoha termínů, které se ze sportu volně přelily do obecné řeči. Pohyb je hluboce individuální a souvisí s námi samými a kvalitou našeho života. Globální doba nám umožňuje hrát sporty Indiánů /lacros/, australských domorodců /bumerang/, pěstovat všechny druhy indické jógy a dokonce i podivné hybridy eskymácké zábavy /curling/ – posílání žehliček po ledě. Zimní bruslení uprostřed velkoměst připomíná holandské obrazy ze 16. století.

Snad jedině ve sportu se ještě objevují hrdinové naší doby. Jasným hrdinou je Jaromír Jágr a vítězové od Nagana. Na toto téma vznikla a hrála se stejnojmenná opera. Ikony ale také padají. Cyklista Lance Armstrong sice překonal rakovinu, ale ztratil tvář díky své dopingové aféře. Český národ uctívá sport, radnice na něj vždy věnují významné prostředky, ale náš univerzální lidový hrdina – Haškův Švejk, je poněkud nesportovní. Naštěstí Antonín Panenka zaútočil v Bělehradě 76 úspěšně na Německo vršovickým dloubákem zvaném taky Panenka kick.

Sport je všudypřítomný, moderní stadiony se stávají ikonami měst, ačkoli v zahraničí jim konkurují koncertní sály a muzea. Se sportem je pochopitelně spojen i tvrdý byznys. Nedá se zapomenout na slavnou větu Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? jež odstartovala jednu z mnoha korupčních afér, kdy manažer klubu kupoval výsledky zápasů.

Sochaři se věnují lidskému tělu jako nejzákladnějšímu výrazovému prostředku. Fyzicky zdatné tělo bylo tématem antických umělců, mezi nejslavnější světová díla patří Myrónův Discobolos. Současní sochaři vnímají tělo a jeho možnosti mnoha tradičními i netradičními způsoby. Brit Marc Quinn v sérii Mramor šokuje protikladem nádherného mramoru a formy inspirované klasickým sochařstvím zobrazující  tělesně handycapované lidi. Skejtaře s lebkou v rukou můžeme považovat za Hamleta, Sirénou je modelka Kate Moss zkroucená v jogínské pozici hadí ženy. Těhotná Alyson Lapper se stala viditelným symbolem paralympiády v roce 2012. Jde o monumentální sochu ženy, jež se narodila bez rukou a s pahýly nohou, a jež dokáže žít dobrý život snad úspěšněji než mnozí kompletní jedinci. Fyzickými předpoklady kresby se ve videoperformancích Drawing Restraint zabývá Matthew Barney. To, co kreslí, není ani tak ruka, jako umělcovo komplexní tělo v náročných pozicích a tělesných výkonech.

Fotka 6

Fotka 2

Fotka 4

Fotka 3

Fotka 1


galerie města pardubic

Příhrádek 5, 53116 Pardubice
T: (+420) 777 820 267
E:



otevírací doba:
úterý–neděle 10–18 hodin


VSTUPNÉ ZDARMA

WIFI PŘIPOJENÍ ZDARMA

FOTOGRAFOVÁNÍ POVOLENO

VIDEOPROHLÍDKA


Novinky


V pátek 28. dubna v 18 hodin Vás srdečně zveme na vernisáž výstavy Jiřího Davida ...zase kopíruji hladiny řek..., na které budete mít příležitost konfrontovat svět autorových intimních vzpomínek, přetavený do objektů a instalací, s jeho aktivními společenskými postoji a silným veřejným hlasem. Jeho předlistopadové i polistopadové umění je pod povrchem i otevřeně angažované. Přijďte se podívat, jak nakládá s intimitou vlastních vzpomínek a jaké vzkazy nám jeho instalace na Příhrádku předává. Přípravu pro Vás kurátorsky připravil Pavel Šmíd.


Jak vypadá pomoc v krizi? V komunikačním prostoru Vám od 28. dubna do 16. května představíme dvacet unikátních fotografií reálných příběhů reálných lidí s tématikou humanitární činnosti organizace Člověk v tísni. Tato organizace poskytovala humanitární asistenci při povodních v České republice, suchu v Somálsku, po tajfunu na Filipínách, zemětřesení v Nepálu, během válečných konfliktů v Sýrii či na Ukrajině. Přijďte se inspirovat k pomoci druhým.
Každou středu od 16:30 do 18:00 hodin máte možnost připojit se k výtvarnému kurzu pro dospělou veřejnost, který vede pardubická výtvarnice a scénografka Renata Hans. Seznámíte se základy prostorového modelování v kresbě a budete vědět, jak na perspektivu, zobrazení drapérie i zátiší. Cena lekce je 150,- Kč. Hlaste se lektorce na tel. 776 825 770.

NAŠI PARTNEŘI


   
   

Newsletter

Newsletter