mezi dvěma světy

V počátcích své tvorby se Ludmila Matějková snažila uchopit skutečnost abstraktní formou, v čemž ji podporovalo zaměření sochařského ateliéru J. H. Lonase. Brzy však směřovala ke stále realističtějšímu jazyku, jak sama říká ke kritickému realismu, a vyjádření nacházela v celé řadě materiálů: v polyesteru, sádře, pálené hlíně, dřevu a mramoru. V období 70. let převládal polyester, kam patří trojice dnes již ikonických plastik. V soše Na pokraji (1976-77) jemnost a ucelenost polyesteru umožnily docílit nuance detailu a hladkost lidského těla, ale zejména navodit stav ztišení a vnoření se do vnitřního světa bytosti, sedící tu na krajíčku postele zcela odevzdaně. Tiché drama přináší taktéž plastika Přede dveřmi (1979-80), v níž křehká žena v tmavých šatech padla přímo na prahu černých dveří. V křehkém zsinalém těle ležícím zde v nadmíru nedůstojné poloze tiše a pomalu dohasíná život. Naopak hlomoz a řev doléhá z plastiky Výkřik (1975-76). Zde urostlý muž v uzounké kleci pozvedá mohutné dlaně. Jeho odhodlanost však slábne a mizí v bezmocném gestu, zatímco se srdceryvný ryk tříští o chladný kov mřížoví.

V následných desetiletích Ludmila Matějková vytvářela sochařské práce, které výtvarnou řečí odkazují k tisícileté tradici výtvarného umění. Čteme v nich výrazovost egyptského či řeckého umění, renesančních bust či čistotu klasicismu, které lze vnímat jako autorčin respekt k dějinám civilizace, jejím odkazům ale i pokoru k plynutí času. Příkladem jsou zejména sochy Frida Kahlo (2008), Úsměv primadony (2003), Lolita (2010) či Somnambul (2013).

Ludmila Matějková od počátku nalézá motivy pro svoji práci v reálném světě. Se zaujetím pořizovala kresebné skici v berlínských ulicích, parcích, nádražích a prostředí metra, a ty následně převáděla do sochařských realizací, z polyesteru, dřeva, kamene či pálené hlíny, převážně v  životním měřítku. Mnohé z nich jsou „portrétem“ konkrétního člověka, a jeho často až příliš trpkého osudu (např. zmíněná socha Přede dveřmi, 1979-80; Žebračka, 1997; Solitudine, 2004). Celoživotní inspirací Matějkové díla je všudypřítomná láska k člověku, empatie a soucit s ním, ve chvílích duchovní a duševní nouze, bolesti a útrap. Vedle osob z berlínského prostředí (Spokojený podnikatel, 2002; Dívka z výstavy, 1996) představují důležitý motivický okruh její přátelé a rodina – především dcera Markéta, vnučka Markétka a životní partner Rainer, které se zaujetím zachycuje v sochařských pracích i kresbách (Rainer, 1996; Evina, 1997; Markétka, 2001; Markéta, 2016).

Výrazný okruh díla Ludmily Matějkové utvářejí autoportréty, které jsou na výstavě zastoupeny výběrem z širokého časového záběru od roku 1970 až po letošní rok. Jde o expresivní, uvolněné kresby uhlem a pastelem zachycující bravurní výtvarnou zkratkou autorčiny fyziognomické znaky, charakter, vnitřní energii, ale i momentální emocionální stav. Tyto kresby jsou nejen neopomenutelnou součástí Matějkové díla a dokladem dobře zvládnutého umění portrétu, ale také sondou do sebe samé. Jsou sebezpytujícím nástrojem, kterým pod nánosy nových zkušeností odkrývala dávno zapomenuté křivdy, ústrky, ale i radosti a poznání, po léta absorbované s nebývalou senzitivitou a vnímavostí. Proto až budete z výstavy odcházet, nezapomeňte pohlédnout do obličeje terakotové sochy Otcův klobouk (1995). Figura v pánském kabátě, v pevném postoji, s ostrými rysy a výrazným pohledem před vámi rozkryje škálu na první pohled protichůdných vlastností – totiž vnitřní síly a odhodlání na straně jedné a pokory a hluboké víry v duchovní svět na straně druhé. A právě na těchto zdánlivě neslučitelných hodnotách se formovalo a vznikalo celé Matějkové dílo, podobně jako se kdysi formovala ona sama.

Text Ilona Víchová.

tn_obrazek_1382.jpg

tn_obrazek_1384.jpg

tn_obrazek_1383.jpg


galerie města pardubic

Příhrádek 5, 53116 Pardubice
T: + 420 730 524 909
E: info@gmpardubice.cz
3D pohled do expozice


otevírací doba:
úterý–neděle 10–18 hodin


VSTUPNÉ ZDARMA

WIFI PŘIPOJENÍ ZDARMA

FOTOGRAFOVÁNÍ POVOLENO


Novinky

Srdečně Vás zveme na zahájení další z výstav celoročního cyklu věnovaného tématu resilience. Vernisáž projektu Ředění soust proběhne ve středu 24. dubna 2019 od 18:00. Těšíme se na Vás!


Vyhlašujeme výběrové řízení na kurátorské projekty pro 2020, jehož ústředním mottem je relativita. Hledáme projekty, které se nebojí zkoumat dané téma z různých úhlů a v nečekaných kontextech a souvislostech. Hledáme přesahy, názory a postoje, které se nebojí překročit hranice prostoru, času i poznání. Hledáme odpověď na to, jak obstát v době post-pravd a manipulací i ve světě, kde se sci–fi stává každodenní realitou. A to v dobrém i ve zlém. Více informací zde.


Součástí aktuální výstavy Plastic Heart je bohatý a citlivě poskládaný doprovodný program pro malé i velké. Nenechte si ujít např. přednášku Terezy Špinkové na téma Umění a ekologie (úterý 2. dubna 2019), kurátorskou komentovanou prohlídku (čtvrtek 4. dubna 2019) nebo autorskou dílnu s Natálií Trejbalovou (13.–14. dubna 2019) více informací najdete zde. Těšíme se na Vás! 


Nezapomínáme na školy. Bez galerijních animací pro všechny věkové kategorie si už Gampu nedokážeme ani představit.


Od 1. ledna 2018 přechází Galerie města Pardubic pod novou příspěvkovou organizaci Centrum pro otevřenou kulturu, jejíž zřizovatelem je statutární město Pardubice.


NAŠI PARTNEŘI