Přečtěte si recenzi výstavy
a nahlédněte do instalace

Na začátku letošního roku proběhla v prostorách Nové síně v Praze rozsáhlá výstava Zbyška Siona. Pod příznačným názvem Nová tvorba představila práce z posledních let. Přestože se jednalo o velkou přehlídku Sionova malířského díla po více než patnácti letech, tedy od doby umělcovy rozsáhlé retrospektivy v pražském Rudolfinu, výtvarná kritika tento počin přešla bez jakékoliv reakce. V současné době je Sionova poslední tvorba k vidění v Galerii města Pardubic, kde kurátor Pavel Šmíd představuje téměř čtyři desítky obrazů. Některé pocházejí z „novosíňské“ výstavy, jiné jsou prezentovány poprvé, neboť na pražskou přehlídku zařazeny nebyly.   

Termín nová tvorba označuje soubor vytvořený v období od roku 2000, který k dnešnímu dni zahrnuje přibližně šedesát obrazů. Vznikaly soustředěně v tichu Sionova žižkovského ateliéru, stranou reflexe umělcových přátel i hodnocení teoretiků. Nápadným rysem je uvolněné malířské gesto, mnohem svobodnější a velkorysejší, než bylo typické pro umělcův projev předchozích dekád, zejména druhé poloviny šedesátých až počátků osmdesátých let. Nad drobnopisem převažuje monumentálně cítěný tvar, dříve amorfní struktura získává racionálnější náboj (Studie struktury, 2005). Na místě borcení, rozpadání, všežravého bujení a sebezničujícího kvasu se začíná ozývat zrod a pozitivní růst. Pocit ohrožení a zmaru nahradil klid. Stvůry, monstra a škleby hlav zmizely. Nervózně těkající hmoty se ustálily, křik utichl. Tento přerod však není nečekaným zvratem, ale jedním z velkých „zastavení“ umělcovy vnitřní cesty, jehož první ohlasy můžeme pozorovat od  počátků 90. let, jak konstatuje Antonín Hartmann v katalogu rudolfínské retrospektivy z roku 1996: “Obrazy zcela čerstvého data ústí tato cesta do příměrů Věčného koloběhu a Rastrů, které – i když nevylučují konotace k protilehlým a tajemně si odpovídajícím plánům a dynamismům makro a mikrokosmu – snad spíše usilují učinit viditelným a v řádu obrazu zrcadlit a evokovat řád světa“.

Sionův syntetický pohled na svět, dříve často cítěný jako rozlehlé theatrum mundi je v posledních letech koncentrován do nosného „výřezu“, všeobsažného vzorku existence, kterým umělec paradoxně dosahuje většího nadhledu. Procesem abstrahování, schematizací figur a hlav (Zdola i shora, 2008) je odkrýváno nitro člověka s veškerým jeho dějinným vědomím. Proto není divu, že apokalyptické vize a hrůzné výjevy fantaskního světa ustupují pevným odkazům lidského myšlení, napříč časem a dějinami, formou reminiscencí a citací literárních děl (Proč by měl starý orel křídla rozpínat, 2009) a antické mytologie (Triáda s řekou Styx, 2008-2011; Minotaurus, 2010).

Podobně jako se téma smršťuje do svého jádra, je i barevnost zužována na přímé a intenzivní tóny bez potřeby lomených odstínů. Jako nový prvek vstupuje do obrazové plochy technika frotáže, kterou je v některých obrazech ústřední motiv zmnožován. Přestože frotáž je tradičně vnímána jako reprodukční technika, v kontextu Sionovy práce vyznívají právě kvality spojené se silovými ději procesu frotování, kterými je surovost a bezprostřednost. Princip přímosti (uplatňovaný v 60. letech v materiálových informelních obrazech) sledujeme také na vstupech papíru, který je kašírován na podklad, deformován a vrásněn, mnohdy překrýván barevnou hmotou, zatímco malířské plochy jsou plošné, lehké a lazurní. Barevnou plochu malby navíc prokresluje síť kontur, organizována někdy až do geometrizující struktury, jejíž jednotlivé barevné plošky utvářejí základní stavební jednotky obrazového pole. „Řazení těchto jednotlivin vytváří sémantický kontext. V těchto základních segmentech textury sedimentuje čas…“, vysvětluje Zbyšek Sion v katalogu Nové tvorby. 

Pojem času je silným aspektem celé Sionovy tvůrčí cesty a cyklu obrazů z posledních let zvlášť. V nich umělec jakoby revidoval zkušenosti předchozích desetiletí a to nejen z hlediska svého výtvarného vývoje, ale i z hlediska schopnosti nakládat s prožitkem životních situací, politických i sociálních, s nimiž byl proti své vůli po celá desetiletí konfrontován. Počínaje obdobím informelní malby se obrazy Zbyška Siona plnily prožitkem dramatu válečného dětství, z něhož vzklíčil a do morku kostí bodal tísnivý vjem světa jako pokřiveného výšklebku morálce a hodnotám lidství.  Výstava nové tvorby v Galerii města Pardubic je dokladem, že v obrazech z posledních zhruba dvanácti let umělec procházel zpytující bilancí dosavadních tvůrčích otázek a dospíval k vnitřní harmonii výrazu a statičnosti kompozic (Objetí s vetřelcem, 2009-2011).  V době umělecké zralosti dosáhl nadhled nad světem, kde nota smíření není známkou rezignace ale potvrzením vyššího poznání.

Ilona Víchová
Brno Gallery

Pohled do instalace

pohled do instalace 4

pohled do instalace 4

pohled do instalace 3

pohled do instalace 1


galerie města pardubic

Příhrádek 5, 53116 Pardubice
T: (+420) 777 820 267
E:



otevírací doba:
úterý–neděle 10–18 hodin


VSTUPNÉ ZDARMA

WIFI PŘIPOJENÍ ZDARMA

FOTOGRAFOVÁNÍ POVOLENO

VIDEOPROHLÍDKA


Novinky

Vážení návštěvníci, pro letní měsíce jsme pro Vás ve spolupráci s kurátorkou Martinou Vítkovou připravili kolektivní výstavu O umění válečném. Válka a násilí, vítězství silnějšího, je něčím, co k naší kultuře od nepaměti patří. Kde se v nás ještě dnes berou bojovné instinkty, když každé ráno jezdíme hromadnou dopravou do kanceláře, kde poctivě sedíme u počítače a generujeme tabulky? Výstava je sondou do existence válečného pudu v každém z nás. Setkáte se s obrazy, kresbami, objekty i videi. Najdou se tu letadla, bojové vozy, celé strategické situace, ale i indiáni, samurajové, šípy, palné zbraně a brnění. K výstavě vydáváme doprovodný leták, výstava potrvá do 3. září.


NAŠI PARTNEŘI


   
   

Newsletter

Newsletter