projdu-li, už se nevrátím zpátky

Aleš Veselý – Projdu-li, už se nevrátím zpátky

Základní ideové schéma výstavy vychází z výběru děl reflektujících životní postoj a společenskou situaci Aleše Veselého a to od počátku normalizace, kdy se stejně jako řada jeho kolegů ocitl v pozici pro režim „nežádoucího“ umělce. Divákovi se představí soubor prací, jež byly dosud z většiny vystaveny pouze v umělcově ateliéru ve Středoklukách, který zakoupil v roce 1970 a kde všechna tato díla také postupně vznikala. Právě toto místo pak pro něj zhmotňovalo jakýsi ostrov lidské i tvůrčí svobody. „(…) ocitnul jsem se v jiném světě‚ mezi nebem a zemí, ve světě nezávislém na tom, co je za zdí, ve světě, který jsem si sám vytvářel. Popisuje své pocity Aleš Veselý v rozhovoru s Marcelem Fišerem. Ateliér ve Středoklukách představoval jeho jediné útočiště, prostor, kde se mohl skrýt před nevlídnou realitou okolního světa a ve kterém se mohl plně věnovat sobě a své práci. Tvorba, která mu doposud sloužila jako komunikační prostředek s okolním světem, se tak na počátku sedmdesátých let stala nadlouho zcela privátní záležitostí.

Období oněch zlomových sedmdesátých let je na výstavě z větší části zastoupeno asamblážemi – objekty tvořenými z různých odpadových materiálů. Tato díla často sestávají ze značně nesourodých částí, jimž je společný pouze jejich destruktivní vzhled. Menší železné konstrukce zde doplňují pružiny, části strojů a jiných stopou času poznamenaných a zvolna zanikajících předmětů, jež dávno pozbyly svou původní funkci. Přístup, se kterým autor skládá jednotlivé segmenty dohromady, je poté navrací skrze nově získaný význam zpět do reálného světa jako životaschopný objekt. Aleš Veselý v rámci vlastního tvůrčího procesu nevnímal výsledné dílo jako umělecký artefakt, ale jako věc vytvořenou jakoby mimoděk v daný moment. Jeho práce z tohoto období lze tedy oprávněně chápat jako čirý odraz jeho duše, intimní sondu do nitra jeho fascinující mysli.

Od náhlého autorova úmrtí v prosinci loňského roku se jedná o druhý výstavní počin věnovaný jeho dílu, na jehož výchozí koncepci ovšem ještě v polovině roku 2015 osobně s kurátorkami spolupracoval. K výstavě vychází doprovodný katalog, v němž budou k dispozici jak dobové fotografie ateliéru ze sedmdesátých let, tak i texty Aleše Veselého z této doby.

Text: Alena Bartková.

Fotka 3

Fotka 2

Fotka 1


galerie města pardubic

Příhrádek 5, 53116 Pardubice
T: (+420) 777 820 267
E: panochova@gmpardubice.cz



otevírací doba:
úterý–neděle 10–18 hodin


VSTUPNÉ ZDARMA

WIFI PŘIPOJENÍ ZDARMA

FOTOGRAFOVÁNÍ POVOLENO


Novinky

Ve čtvrtek 9. listopadu od 18 hodin Vás srdečně zveme na vernisáž výstavy Mezi dvěma světy, na které Vám představíme průřez celoživotní tvorbou česko-německé sochařky Ludmily Seefried-Matějkové. Rodačka z Heřmanova Městce představí v Pardubicích vůbec poprvé figurální sochy a plastiky se souborem kresebných skic. K výstavě promluví Pavel Šmíd, kurátor, a sochařčino dílo Vám zasvěceně přiblíží Ilona Víchová, historička umění. K výstavě jsme vydali doprovodný leták s textem Ilony Víchové a fotografiemi Zuzany Richter.


V sobotu 2. prosince od 10 do 16 hodin zveme srdečně Vaše děti na oblíbenou adventní akci Den pro dětskou knihu, který již tradičně pořádá Krajská knihovna v Pardubicích a ke kterému se již od prvního ročníku rádi připojujeme. I letos čekají na děti výtvarné dílny, tentokrát na čertovské téma, a stanoviště pro soutěžní razítko. Vstupné zdarma.


Tvůrčí vánoční dílnu pro děti na téma „Blýskavé vánoce“ si naše galerijní animátorky chystají na neděli 10. prosince od 14 do 18 hodin. Děti si budou moci vyrobit vánoční ozdobičky z korálků, papíru a dalších materiálů. Dospělý doprovod je vítán též! Vstupné zdarma.


Také pro seniory připravuje lektorka Nikola Březinová  vánoční rukodělnou dílnu. 15. prosince od 10 do 12 hodin si spolu s nimi vyzkouší plstění, kdo se zúčastní, odnese si vánoční ozdoby z ovčí vlny a korálků. Pro účast je třeba se přihlásit, vstupné zdarma.

NAŠI PARTNEŘI


   
   

Newsletter

Newsletter