projdu-li, už se nevrátím zpátky

Aleš Veselý – Projdu-li, už se nevrátím zpátky

Základní ideové schéma výstavy vychází z výběru děl reflektujících životní postoj a společenskou situaci Aleše Veselého a to od počátku normalizace, kdy se stejně jako řada jeho kolegů ocitl v pozici pro režim „nežádoucího“ umělce. Divákovi se představí soubor prací, jež byly dosud z většiny vystaveny pouze v umělcově ateliéru ve Středoklukách, který zakoupil v roce 1970 a kde všechna tato díla také postupně vznikala. Právě toto místo pak pro něj zhmotňovalo jakýsi ostrov lidské i tvůrčí svobody. „(…) ocitnul jsem se v jiném světě‚ mezi nebem a zemí, ve světě nezávislém na tom, co je za zdí, ve světě, který jsem si sám vytvářel. Popisuje své pocity Aleš Veselý v rozhovoru s Marcelem Fišerem. Ateliér ve Středoklukách představoval jeho jediné útočiště, prostor, kde se mohl skrýt před nevlídnou realitou okolního světa a ve kterém se mohl plně věnovat sobě a své práci. Tvorba, která mu doposud sloužila jako komunikační prostředek s okolním světem, se tak na počátku sedmdesátých let stala nadlouho zcela privátní záležitostí.

Období oněch zlomových sedmdesátých let je na výstavě z větší části zastoupeno asamblážemi – objekty tvořenými z různých odpadových materiálů. Tato díla často sestávají ze značně nesourodých částí, jimž je společný pouze jejich destruktivní vzhled. Menší železné konstrukce zde doplňují pružiny, části strojů a jiných stopou času poznamenaných a zvolna zanikajících předmětů, jež dávno pozbyly svou původní funkci. Přístup, se kterým autor skládá jednotlivé segmenty dohromady, je poté navrací skrze nově získaný význam zpět do reálného světa jako životaschopný objekt. Aleš Veselý v rámci vlastního tvůrčího procesu nevnímal výsledné dílo jako umělecký artefakt, ale jako věc vytvořenou jakoby mimoděk v daný moment. Jeho práce z tohoto období lze tedy oprávněně chápat jako čirý odraz jeho duše, intimní sondu do nitra jeho fascinující mysli.

Od náhlého autorova úmrtí v prosinci loňského roku se jedná o druhý výstavní počin věnovaný jeho dílu, na jehož výchozí koncepci ovšem ještě v polovině roku 2015 osobně s kurátorkami spolupracoval. K výstavě vychází doprovodný katalog, v němž budou k dispozici jak dobové fotografie ateliéru ze sedmdesátých let, tak i texty Aleše Veselého z této doby.

Text: Alena Bartková.

Fotka 3

Fotka 2

Fotka 1


galerie města pardubic

Příhrádek 5, 53116 Pardubice
T: + 420 730 524 909
E: info@gmpardubice.cz


otevírací doba:
úterý–neděle 10–18 hodin

vánoční otevírací doba:
24. 12. 10–14 hodin & 20–24 hodin
25. 12. 14–18 hodin
26. 12. 14–18 hodin
27. 12. 10–18 hodin
28. 12. 10–18 hodin
29. 12. 10–18 hodin
30. 12. 10–18 hodin
31. 12. ZAVŘENO
1. 1. 2019 14–18 hodin


VSTUPNÉ ZDARMA

WIFI PŘIPOJENÍ ZDARMA

FOTOGRAFOVÁNÍ POVOLENO


Novinky

Připravujeme vernisáž nové výstavy fotografií Jana Adamce, kterou pro Gampu připravila kurátorka Martina Vítková. Zahájení proběhne ve středu 6. prosince 2018 od 18:00.


Bez Vánočního blešírku bychom si advent v galerii už snad ani nedokázali představit. V sobotu 8. prosince 2018 od 13:00 v Divadle 29 i Gampě.


Nezapomínáme na školy. Bez galerijních animací pro všechny věkové kategorie si už Gampu nedokážeme ani představit.


K výstavě Bez práce nejsou koláže jsme pro Vás připravili jako vždy řadu doprovodných programů. Nechte se zlákat na některý anebo všechny z nich.


Máme radost! Z celkem 16 kurátorských projektů přihlášených do našeho výběrového řízení vybrala odborná komise dvě výstavy, které se stanou součástí výstavního programu roku 2019 a vytvoří tak základ pro celoroční dramaturgický plán. Více informací zde.


Od 1. ledna 2018 přechází Galerie města Pardubic pod novou příspěvkovou organizaci Centrum pro otevřenou kulturu, jejíž zřizovatelem je statutární město Pardubice.


NAŠI PARTNEŘI



Newsletter

Newsletter