projdu-li, už se nevrátím zpátky

Aleš Veselý – Projdu-li, už se nevrátím zpátky

Základní ideové schéma výstavy vychází z výběru děl reflektujících životní postoj a společenskou situaci Aleše Veselého a to od počátku normalizace, kdy se stejně jako řada jeho kolegů ocitl v pozici pro režim „nežádoucího“ umělce. Divákovi se představí soubor prací, jež byly dosud z většiny vystaveny pouze v umělcově ateliéru ve Středoklukách, který zakoupil v roce 1970 a kde všechna tato díla také postupně vznikala. Právě toto místo pak pro něj zhmotňovalo jakýsi ostrov lidské i tvůrčí svobody. „(…) ocitnul jsem se v jiném světě‚ mezi nebem a zemí, ve světě nezávislém na tom, co je za zdí, ve světě, který jsem si sám vytvářel. Popisuje své pocity Aleš Veselý v rozhovoru s Marcelem Fišerem. Ateliér ve Středoklukách představoval jeho jediné útočiště, prostor, kde se mohl skrýt před nevlídnou realitou okolního světa a ve kterém se mohl plně věnovat sobě a své práci. Tvorba, která mu doposud sloužila jako komunikační prostředek s okolním světem, se tak na počátku sedmdesátých let stala nadlouho zcela privátní záležitostí.

Období oněch zlomových sedmdesátých let je na výstavě z větší části zastoupeno asamblážemi – objekty tvořenými z různých odpadových materiálů. Tato díla často sestávají ze značně nesourodých částí, jimž je společný pouze jejich destruktivní vzhled. Menší železné konstrukce zde doplňují pružiny, části strojů a jiných stopou času poznamenaných a zvolna zanikajících předmětů, jež dávno pozbyly svou původní funkci. Přístup, se kterým autor skládá jednotlivé segmenty dohromady, je poté navrací skrze nově získaný význam zpět do reálného světa jako životaschopný objekt. Aleš Veselý v rámci vlastního tvůrčího procesu nevnímal výsledné dílo jako umělecký artefakt, ale jako věc vytvořenou jakoby mimoděk v daný moment. Jeho práce z tohoto období lze tedy oprávněně chápat jako čirý odraz jeho duše, intimní sondu do nitra jeho fascinující mysli.

Od náhlého autorova úmrtí v prosinci loňského roku se jedná o druhý výstavní počin věnovaný jeho dílu, na jehož výchozí koncepci ovšem ještě v polovině roku 2015 osobně s kurátorkami spolupracoval. K výstavě vychází doprovodný katalog, v němž budou k dispozici jak dobové fotografie ateliéru ze sedmdesátých let, tak i texty Aleše Veselého z této doby.

Text: Alena Bartková.

Fotka 3

Fotka 2

Fotka 1


galerie města pardubic

Příhrádek 5, 53116 Pardubice
T: (+420) 777 820 267
E:



otevírací doba:
úterý–neděle 10–18 hodin


VSTUPNÉ ZDARMA

WIFI PŘIPOJENÍ ZDARMA

FOTOGRAFOVÁNÍ POVOLENO

VIDEOPROHLÍDKA


Novinky


V pátek 28. dubna v 18 hodin Vás srdečně zveme na vernisáž výstavy Jiřího Davida ...zase kopíruji hladiny řek..., na které budete mít příležitost konfrontovat svět autorových intimních vzpomínek, přetavený do objektů a instalací, s jeho aktivními společenskými postoji a silným veřejným hlasem. Jeho předlistopadové i polistopadové umění je pod povrchem i otevřeně angažované. Přijďte se podívat, jak nakládá s intimitou vlastních vzpomínek a jaké vzkazy nám jeho instalace na Příhrádku předává. Přípravu pro Vás kurátorsky připravil Pavel Šmíd.


Jak vypadá pomoc v krizi? V komunikačním prostoru Vám od 28. dubna do 16. května představíme dvacet unikátních fotografií reálných příběhů reálných lidí s tématikou humanitární činnosti organizace Člověk v tísni. Tato organizace poskytovala humanitární asistenci při povodních v České republice, suchu v Somálsku, po tajfunu na Filipínách, zemětřesení v Nepálu, během válečných konfliktů v Sýrii či na Ukrajině. Přijďte se inspirovat k pomoci druhým.
Každou středu od 16:30 do 18:00 hodin máte možnost připojit se k výtvarnému kurzu pro dospělou veřejnost, který vede pardubická výtvarnice a scénografka Renata Hans. Seznámíte se základy prostorového modelování v kresbě a budete vědět, jak na perspektivu, zobrazení drapérie i zátiší. Cena lekce je 150,- Kč. Hlaste se lektorce na tel. 776 825 770.

NAŠI PARTNEŘI


   
   

Newsletter

Newsletter