projdu-li, už se nevrátím zpátky

Aleš Veselý – Projdu-li, už se nevrátím zpátky

Základní ideové schéma výstavy vychází z výběru děl reflektujících životní postoj a společenskou situaci Aleše Veselého a to od počátku normalizace, kdy se stejně jako řada jeho kolegů ocitl v pozici pro režim „nežádoucího“ umělce. Divákovi se představí soubor prací, jež byly dosud z většiny vystaveny pouze v umělcově ateliéru ve Středoklukách, který zakoupil v roce 1970 a kde všechna tato díla také postupně vznikala. Právě toto místo pak pro něj zhmotňovalo jakýsi ostrov lidské i tvůrčí svobody. „(…) ocitnul jsem se v jiném světě‚ mezi nebem a zemí, ve světě nezávislém na tom, co je za zdí, ve světě, který jsem si sám vytvářel. Popisuje své pocity Aleš Veselý v rozhovoru s Marcelem Fišerem. Ateliér ve Středoklukách představoval jeho jediné útočiště, prostor, kde se mohl skrýt před nevlídnou realitou okolního světa a ve kterém se mohl plně věnovat sobě a své práci. Tvorba, která mu doposud sloužila jako komunikační prostředek s okolním světem, se tak na počátku sedmdesátých let stala nadlouho zcela privátní záležitostí.

Období oněch zlomových sedmdesátých let je na výstavě z větší části zastoupeno asamblážemi – objekty tvořenými z různých odpadových materiálů. Tato díla často sestávají ze značně nesourodých částí, jimž je společný pouze jejich destruktivní vzhled. Menší železné konstrukce zde doplňují pružiny, části strojů a jiných stopou času poznamenaných a zvolna zanikajících předmětů, jež dávno pozbyly svou původní funkci. Přístup, se kterým autor skládá jednotlivé segmenty dohromady, je poté navrací skrze nově získaný význam zpět do reálného světa jako životaschopný objekt. Aleš Veselý v rámci vlastního tvůrčího procesu nevnímal výsledné dílo jako umělecký artefakt, ale jako věc vytvořenou jakoby mimoděk v daný moment. Jeho práce z tohoto období lze tedy oprávněně chápat jako čirý odraz jeho duše, intimní sondu do nitra jeho fascinující mysli.

Od náhlého autorova úmrtí v prosinci loňského roku se jedná o druhý výstavní počin věnovaný jeho dílu, na jehož výchozí koncepci ovšem ještě v polovině roku 2015 osobně s kurátorkami spolupracoval. K výstavě vychází doprovodný katalog, v němž budou k dispozici jak dobové fotografie ateliéru ze sedmdesátých let, tak i texty Aleše Veselého z této doby.

Text: Alena Bartková.

Fotka 3

Fotka 2

Fotka 1


galerie města pardubic

Příhrádek 5, 53116 Pardubice
T: (+420) 777 820 267
E:



otevírací doba:
úterý–neděle 10–18 hodin


VSTUPNÉ ZDARMA

WIFI PŘIPOJENÍ ZDARMA

FOTOGRAFOVÁNÍ POVOLENO

VIDEOPROHLÍDKA


Novinky

Vážení návštěvníci, v pátek 15. září od 17:30 hodin Vás srdečně zveme na vernisáž kolektivní výstavy Čistý výraz, pravá jednota. Výstavu jsme uspořádali jako součást tradiční východočeské umělecké přehlídky - Konkrétního podzimu, který každoročně organizuje Klub konkretistů KK3 v Hradci Králové a Pardubicích. Letošní přehlídka se koná ve třech galeriích v Hradci Králové, na zámeckých valech v Pardubicích a u nás v Gampě, kde Vám představíme díla šesti velmi zajímavých osobností: legendy českého abstraktního umění Dalibora Chatrného, dvou slovenských hostů Olega Fintory a Viktora Hulíka a tří pozoruhodných reprezentantů prostorové tvorby, kteří žijí a pracují na Východě Čech: Pavla Hoška, Ladislava Jezbery a Štěpána Málka. Kurátorkou výstavy je historička umění Martina Vítková.


V neděli 17. září Vás srdečně zveme na celodenní program, který jsme pro Vás v galerii připravili ke Dnům evropského kulturního dědictví. A jaký program na Vás čeká? Od 13 hodin komentovaná prohlídka výstavou Čistý výraz - pravá jednota s kurátorkou Martinou Vítkovou. Od 14 hodin pak dvě tvůrčí dílny pro děti i dospělé: výtvarná dílna Viditelné tvary, na které si s lektorkou Nikou Březinovou pohrajete s geometrickými útvary, a dílna Korálkoání, na níž Vás nzabaví a něco nového naučí lektorka Karolína Vyhnálková. Jste srdečně zváni! Dílny jsou pro veřejnost zdarma.

NAŠI PARTNEŘI


   
   

Newsletter

Newsletter