dva rozhovory

První výstava roku 2015 přestavuje záznam a výsledek dvou uměleckých dialogů. Jedním je dialog rozdílných osobností, které dělí odlišný věk více než padesáti let, temperament a životní dráha. Jeho výsledkem jsou vystavené fotografie polského fotografa Macieje Cieślaka, zachycující více než stoleté uznávaného polského malíře malíře Henryka Musiałowicze. Druhým je dialog samotného Musiałowicze, který se odehrává neustále mezi ním, životem, uměním a světem.

Oba jsou ve své podstatě sokratovské – slouží k poznání pravdy (nejen o světě), ale i k poznání sebe sama. Ten sokratovský étos, to neúnavné a nezištné kladení otázek v zájmu pravdy a hledání odpovědí navzdory tomu, že její úplné poznání není možné. Jak píše sám umělec: „Konečné pravdy nikdy nedojdeme. Ona je stále před námi a moje umění je permanentním kladením otázek o nejvyšší hodnotě v umění, ale i v našem životě. Toužím do tohoto života vstoupit, protože umění a život tvoří jednotu a poskytují svědectví pravdě, plné hlubokého poznání bolesti, smrti a naděje.“

Díla z posledního období tvorby Henryka Musiałowicze svědčí o vytrvalém hledání stále nových cest vedoucích k pravdě, neustálém pohybu vpřed bez odpočinku a zastavení a úžasném tvůrčím zápalu, skrývajícím v sobě vysoce morální poslání určené světu a ostatním lidem.

Když si prohlížím fotografie Macieje Cieślaka, které jsou plodem dlouhodobých kontaktů s Henrykem Musiałowiczem, mám dojem – bez ohledu na různost prostředků - že jejich cesty jsou si blízké. Pro Cieślaka nejsou tyto portréty jen zachycením prožitků ze setkání s jinou uměleckou osobností a pokusem o předání poznání – získaném během těchto setkání – o duchovním velikosti osobnosti a umění Henryka Musiałowicze, ale prosvítá z nich také cosi, co bych nazval záznamem zkušeností vedoucích k hlubšímu poznání sebe sama. Tak jako v Platonových Dialozích přispívá i tento rozhovor (odehrávající se během řady setkání) k poznání sebe sama. To, že jejich kontakty jsou dlouhodobé, právě tak jako tvůrčí hledání Henryka Musiałowicze, je zřejmé na první pohled jako  vždy, kdy máme co do činění s důležitými, tedy eschatologicky důležitými věcmi. Jak píše Platon v jednom z Listů: „Ale když ses dlouho potýkal s nějakou věcí, náhle se ti rozsvítí v duši jakési světlo. Kdo není srostlý a spřízněný s tím, co je morální a krásné, ten (…) nikdy nepozná pravdu o dobru a zlu.“    

z textu Mirosława Jasińskeho, ředitele Galeria Miejska we Wrocławiu, Polsko, pro katalog k výstavě

Spojit formu s obsahem
a vertikálou horizontálu a kruh –
čerň, zlato, blankyt, červeň a běl
vyjádřit myšlenku o narozeninách země.
Dlouhodobé soužití s přírodou
mi dalo podnět k hlubokým reflexím.
A ještě jedno poznání,
že příroda nám toho může nekonečně
mnoho říci.
Pochopil jsem základní pravdu života:
umírání a znovuzrození
Vůči těmto pravdám je člověk
ztracený a osamělý.
Bezmocný vůči zlu,
jež ho obklopuje.

Z deníkových zápisků Henryka Musiałowicze

Fotka 4

Fotka 2

Fotka 3


galerie města pardubic

Příhrádek 5, 53116 Pardubice
T: (+420) 777 820 267
E:



otevírací doba:
úterý–neděle 10–18 hodin


VSTUPNÉ ZDARMA

WIFI PŘIPOJENÍ ZDARMA

FOTOGRAFOVÁNÍ POVOLENO

VIDEOPROHLÍDKA


Novinky

Vážení návštěvníci, pro letní měsíce jsme pro Vás ve spolupráci s kurátorkou Martinou Vítkovou připravili kolektivní výstavu O umění válečném. Válka a násilí, vítězství silnějšího, je něčím, co k naší kultuře od nepaměti patří. Kde se v nás ještě dnes berou bojovné instinkty, když každé ráno jezdíme hromadnou dopravou do kanceláře, kde poctivě sedíme u počítače a generujeme tabulky? Výstava je sondou do existence válečného pudu v každém z nás. Setkáte se s obrazy, kresbami, objekty i videi. Najdou se tu letadla, bojové vozy, celé strategické situace, ale i indiáni, samurajové, šípy, palné zbraně a brnění. K výstavě vydáváme doprovodný leták, výstava potrvá do 3. září.


NAŠI PARTNEŘI


   
   

Newsletter

Newsletter