vernisáž alvy hajna

Seznamte se s úvodním proslovem historičky umění Martiny Vítkové během vernisáže soch a objektů Alvy Hajna v Galerii města Pardubic 15. května 2014 a s fotografiemi z vernisáže z ruky pardubického fotografa Luďka Vojtěchovského.

            Galerie města Pardubic 15.5.2014

            "Výstavou Alvy Hajna pokračuje Galerie města Pardubic v mapování díla generace Starých psů. Začínali Františkem Kynclem, loni jste mohli vidět dílo Josefa Procházky. Pro příští sezóny se uvažuje o Bedřichu Novotném, takže zbývá už jen Jiří Lacina, kterého připomněla v dubnu Jarmila Kudláčková ve Fresh Gallery. Hajn žil v letech 1938 – 1991, tvořil od dětství, zprvu pod vlivem Karla Černého a také Bohumila Kubišty, který byl miláčkem mladých umělců pro legendu, která jeho dílo obklopovala a také protože se cítil jako svatý Šebestián nového umění. Je trochu škoda, že v Pardubicích nelze najednou představit celé dílo Alvy Hajna, nebo výběr z celé šíře díla. Ale i na to by sotva stačil Mánes či celé patro Veletržního paláce.

            Kurátoři Pavel Šmíd a Jan Adamec shodně zvolili k prezentaci dílo 80.let. Většina teoretiků umění, Marcel Fišer, Pavel Ondračka, Jiří Valoch, si této etapy považuje z celého díla nejvíce. Umělec před barvou dává přednost hmotě, materiálu a místo figur zaujaly geometrické tvary. Tvorba osmdesátek se u Alvy Hajna snadno pozná, je nebarevná, na rozdíl od dvou předchozích dekád. Umělec používá beton, přiklání se k minimalismu, k chudým materiálům, k drátům, cementu a asfaltovému papíru. Pro pochopení je ale tato etapa sama o sobě nejtěžší. Na druhou stranu nutno říct, že ještě v Pardubicích nikdy nebyla vystavena. Naposledy v roce 2006 byly na Přihrádku vystaveny obrazy.

            Na loňské konferenci Milan Knížák mluvil o dvou Alva Hajnech, o jednom, který tíhne k estetice a harmonii a o druhém, který je divoch a plácá materiály zcela nelibozvučně. Netřeba dodávat, kterému dával přednost. Proč si Alva Hajn stavební materiály vybíral?

            Jednak byly na dosah. Alva Hajn získal pár architektonických zakázek a mohl fungovat na volné noze. Na druhou stranu zakázky nebyly žádný zvláštní vývar, takže musel být velmi skromný. Ve sbírce obrazů je několik, kde místo terpentýnu použil stolní olej. Ty obrazy nejsou doschlé ani dnes. A pak – práce s těmito materiály se nedala naučit na žádné škole. Oficiálně se pro umění stavební materiály nehodily, přesto s nimi pracovali slavní španělští strukturální umělci jako třeba Antoni Tapiés a nebo Italský Argentinec Lucio Fontana. 

            Prvními objekty byly kříže, ty se v 60.letech objevily zároveň v malbě, kdy obraz skutečně krvácí barvou. Asi tudy by vedla srozumitelnější cesta k pochopení díla Alvy Hajna. Jeho malbaneníostráaapelativněagresivníjakoBacon,přestožeseenergiípodobá, je senzuální, hédonistická a to jsou momenty, které známe a dokážeme se díky nim do díla vžít.

            Pavel Ondračka ve starším katalogu napsal Vzpomínkyrodinyapřátelprokazují,žesámautornemělvezvykupodávatvýklad. Nedostatek Hajnových vlastních výpovědí zdůvodnil na konferenci i Vít Bouček: Muži vyjadřují city skoupě, ale to neznamená, že je nemají, tvorba je oblast, kdy dokážou vyjadřovat svoje city bez zábran, tady emoce tečou přímo proudem. Muži rozumějí činům a jejich prostřednictvím vyjadřují také tyto emoce, tvorba je čin pro muže. Alva Hajn prostřednictvím obrazů diskutoval se svým okolím.

            Mahulena Nešlehová řadí Alvu Hajna mezi umělce materiálové exprese, kam v 60.letech patří Dalibor Chatrný, Čestmír Kafka, Miroslav Šnajdr, Slavoj Kovařík nebo Eduard Halberštát. Paralely se dají najít s dílem Stanislava Kolíbala, ale třeba i Jitky Svobodové, jejíž objekt z drátu a papíru Život uniká (1979), je Hajnově naturelu velmi blízký, přestože tuto práci asi znát nemohl.         Hajnova díla, kromě nejstaršího období na škole, nejsou vůbec datovaná, špatně se k nim hledají paralely. Asi nejpraktičtější rozčlenění na etapy používá Vladana Hajnová, a to podle dekád. Šedesátá léta s obsahově velmi zatíženým, dramatickým Kafkovským cyklem, sedmdesátá s erotismy a kapličkami. Osmdesátá léta jsou materiálová a minimalistická. V této poslední dekádě hraje velkou roli práce s papírem, jako kdyby to byl sochařský materiál zenového charakteru.

            šedesátých letech Alva Hajn obrazy a reliéfy sděloval příběh, bylo to vyprávění o osudu jedince, o lidstvu, velmi existenciální, v duchu Dostojevského románů, Kafkovy Proměny. Sedmdesátá léta odlehčila smyslovost, v sádře vzniklo figur a obličejů patrně jen pár. Většina sochařské práce pochází z let osmdesátých. Osmdesátky zvlášť v objektech už nejsou symbolické, a to je asi nejpodstatnější důvod, proč se Hajnova tvorba vyvíjela tak, jak se vyvíjela. Přestala být literární, vyprávěná, zbavila se symbolismu, a tím i idejí, Francouzi tomu říkali přízemní materialismus. Tak se definuje minimalismus, je to to, co to je. To samozřejmě není úplná pravda. Vždycky jde také o to, co v díle vidíme my vnímatelé a s čím si umělecká díla dokážeme spojit. I když jsou objekty zdánlivě snadno vytvořené, ještě to neznamená, že jde o díla prostá.

            Alva Hajn v 80.letech vypiloval k dokonalosti možnosti instalace a inscenace na Chrčickém dvorku a zahradě. Když se na fotografie Jana Adamce a Bohdana Holomíčka dnes díváme, musela to být parádní šou. Na konferenci jsme loni pozvali i galeristu Jaroslav Krbůška, který mluvil o paralelním dění koncem osmdesátých let na Opatově, kdy dobré výstavy šly udělat jen mimo centrální Prahu a ještě se muselo okolo cenzorů trochu obcházet nebo tajtrdlíkovat. Ptali jsme se ho, jestli je možné ještě znovu nastartovat nový život obrazů a díla Alvy Hajna. A on odpověděl docela otevřeně, to, co dosud viděl v katalozích, se mu moc nelíbilo, ale ty nově nafotografované obrazy, které jsme promítali během konference, ho zaujaly. Je třeba udělat lepší výběr. Ty obrazy nebyly jiné, jen jsme jim dodali nový a živý kontext. Umění žije, když se vystavuje a když se o něm mluví.

            Alva Hajn si v 80.letech psal asi velmi intimní knihu žertů, kresbiček, hudrování a hédonistických komentářů, pojmenoval ji A. Nevěděli o ní ani nejbližší přátelé. Myslím, že není zas tak intimní, aby nemohla být vydána, a na úplný závěr Vám z ní kousek ocituji."                                                                                                 

Martina Vítková

            Copak jemožnýslovypopsatobrazmalovaný

            asi jo,jetamhlavajednazmračnadavuvpravovrohurukazvednuta

            uprostřed postavasvětuznámá

            Tu zaskytkarozvitá,poblížženaprostározjásaná,trhnutá

            všechno barvitěvybarvenýjakoživý

            je tovůbecmalovaný?

            Holenkové, kdepakjetatajuplnostkouzelná,kteroujenomobrazmá?

            Kde jechvat,kdejeklid,kdejezmatek,kdesmích,kdepláč

            kde je tep srdce toho, kdo to maloval?

            že by snad už umíral...

  Alva Hajn, Kniha A, 80.lét

 

 

Fotka 3

Fotka 2

Fotka 4

Fotka 3

Fotka 6

Fotka 5


galerie města pardubic

Příhrádek 5, 53116 Pardubice
T: (+420) 777 820 267
E:



otevírací doba:
úterý–neděle 10–18 hodin


VSTUPNÉ ZDARMA

WIFI PŘIPOJENÍ ZDARMA

FOTOGRAFOVÁNÍ POVOLENO

VIDEOPROHLÍDKA


Novinky

Vážení návštěvníci, pro letní měsíce jsme pro Vás ve spolupráci s kurátorkou Martinou Vítkovou připravili kolektivní výstavu O umění válečném. Válka a násilí, vítězství silnějšího, je něčím, co k naší kultuře od nepaměti patří. Kde se v nás ještě dnes berou bojovné instinkty, když každé ráno jezdíme hromadnou dopravou do kanceláře, kde poctivě sedíme u počítače a generujeme tabulky? Výstava je sondou do existence válečného pudu v každém z nás. Setkáte se s obrazy, kresbami, objekty i videi. Najdou se tu letadla, bojové vozy, celé strategické situace, ale i indiáni, samurajové, šípy, palné zbraně a brnění. K výstavě vydáváme doprovodný leták, výstava potrvá do 3. září.


NAŠI PARTNEŘI


   
   

Newsletter

Newsletter