vernisáž milana langra

Italo Calvino: Psát dnes dlouhé romány je zřejmě protismyslné, dimenze času jsou roztříštěny, žijeme a přemýšlíme ve fragmentech času, z nichž každý se rozbíhá do vlastních trajektorií a okamžitě mizí.

Výstavou Čtrnáct zastavení představují svou nejnovější práci autoři z královéhradeckého okruhu, kteří si říkají Art Division Team Victory Nox. Nevystavují v Pardubicích poprvé, mohli jsme je vidět v září loňského roku v nové Fresh Gallery Jarmily Kudláčkové, kde během zahajovací performance pískal papiňák. A v minulosti několikrát v Galerii Fons kurátorované Janam Adamcem.

 Základem výstavy je Čtrnáct zastavení ve dvou sériích. První se týká Hokusaiovy vlny, druhá floridského výrobce surfingových prken O´Neill. Autoři hmotných artefaktů jsou tři. Barevné obrazy jednotné velikosti 130 x 130 cm jsou dílem Milana Langera a jeho spolupracovníka Jindřicha Maxe Pavlíčka. Kresby prořezával Radoslav Pavlíček. Všichni tři patří do okruhu skupiny Art Division Team. Další tvůrci, Jaroslav Schejbal, skladatel Petr Vyšohlíd, fotograf Pavel Sůva, skotský dudák Filip Huml, teoretik Michal Tošner, se představí performancí.

Performance funguje jako ouvertura, zahajovací rituál. Vždycky je jiná, ale obvykle hraje důležitou roli videosmyčka. Nezastupitelná je hudební část a textová intervence. Zatímco hudba emocionálně, rytmicky a melodicky vyplňuje v našich uších, co se skrze oči není možné dovědět, text má za úkol ještě víc naše duchovní oči otevřít. Ale zároveň i lehce promlžit. Neboť vizuální složka skrývá tajné kódy, pasti a odbočky, jakoby se jen oklikou dalo jíti přímo. Obraznost Milana Langera a Art Division Team ne nadarmo připomíná mnohaúrovňovou křižovatku.

Pokud bychom k tomu, s čím se dnes setkáváme, chtěli hledat nějaké předchůdce, žádné nenajdeme. Možná by se dal zmínit Andy Warhol a jeho Factory a Joseph Beuys s několika podstatnými procenty kritické paranoie Salvadora Dalího.

Jsme tedy velmi daleko od Křížové cesty, kterou si pod počtem čtrnácti zastavení obvykle představujeme. Nicméně i tuto spojitost víceré momenty na obrazech připomínají. Posun v čase a prostoru od Pilátova soudního stolce k popravišti na jeruzalémské Kalvárii proměňuje svět. Odsouzení, přijetí kříže, trojí padnutí pod tíhou kříže, setkání s matkou, Veroničina rouška, napomínání plačících, přibití na kříž, okamžik smrti, snětí těla z kříže a uložení do hrobu bývalo umělci líčeno popisně. Teologicky je to okamžik vrcholné pozemské pouti před nanebevstoupením, okamžik těch nejtěžších zkoušek. Umělce Art Division Teamu zjevně zaujalo, jak jdou během čtrnácti zastavení děje do finiše. Proces nevyhnutelného nelze zastavit a je otázka, jestli se hrob někdy otevře. Možná také proto je s cyklem spojeno poněkud příliš mnoho nekrologů.

Skotští dudáci jsou pro Milana Langera symbolem svobody a jisté nekonvenčnosti. Chlapi v sukních s medvědí kůží na hlavách byli významně přítomni na Langerově výstavě v pražském Klementinu společně s britským pop-artistou sirem Peterem Blakem. Skotské dudy  zní jako když Vám skřítci podrážejí nohy. Michal Tošner v katalogovém textu odhalil, že kilty vůbec nejsou tak staré, jak se tváří, žádný Mel Gibson, žádné pomalované středověké hordy ve skládaných sukních. Kilt prý je buditelská móda 18. a 19. století. Takže zatímco v Čechách máme nosočistoplenku a klapkobřinkostroj, ve Skotsku se soustředili na desítky kostkovaných vzorů a sukně šité pánům na míru. Kostým doplňuje dýka zastrčená v pravé podkolence. Za kilty a dudáky lze zahlédnout přítomnost sira Waltera Scotta, skotského spisovatele, romantika, vystudovaného právníka, advokáta, šerifa selkirského hrabství. S Písní posledního skotského barda dobře korespondují Langerovy texty: Skotské dudy. Nahý kilt horských výdechů. Dech bázně. Hladina whisky horských jezer, skalní sakrální nedostupnosti... Jak se říká, pouze Skotové chodí do války v sukni. 

Díky tragickému požáru 11. září 2013 v centru Hradce, kde bylo Čtrnáct zastavení uloženo, získává pěna Hokusaiovy Velké vlny novou dimenzi. Z červené najednou sálá horko, které tam možná před tím nebylo. Jméno Hokusai znamená Severní ateliér nebo Ateliér severní hvězdy. Mistr změnil své jméno asi padesátkrát, jistý čas používal přezdívku Stařík zažraný do umění. Byl mistr šunga, to jsou takzvané jarní obrázky, částečně reklamní pornografie. Velká vlna je nejen krásný tvar, ale také symbol. Od dřevořezů ukijo-e, tedy scén z prchavého života (plovoucího světa) je odvinuta souvislost s kaligrafií ropného tankeru Exxon Valdez. Inkoustově se rozšiřující skvrna poznačila svět nejen ekologickou katastrofou, ale také kulturními důsledky události. Dalo by se říct, že tahem štětce v závěsu za lodí vznikají a sílí ekologická hnutí, instituce norem, postihů, pokut, represí, regulací a alternativ, jež následně proměnily svět původního rozpínavého kapitalismu na ještě horší a ještě záludnější.

Opačnou stranou mince jsou tisky s etiketou prken pro surfaře. Surf můžeme vnímat jako hrot pera, kterým jezdec po mořských vlnách popisuje pobřeží. První zmínka o surfování v evropských pramenech pochází od poručíka Jamese Kinga, který kompletoval deníky po smrti kapitána Jamese Cooka v roce 1779. Tehdy byl surfing na Havaji součástí kultury, společnosti, náboženství a polynéské mytologie. Havajští Surfaři klouzali po vlnách vleže, vsedě nebo vestoje na dlouhých prknech z tvrdého dřeva. Součástí výroby bylo kněžské posvěcení prkna. To můžeme na jednom z obrazů vidět v posunu jeptišky a kříže.

Rozvoj surfingu je spjat se železnicí, první surfování v Americe mělo pobavit při slavnostním otevření dráhy z Los Angeles do Huntigntonu před první světovou válkou r. 1907. Tvrdívá se, že surfing je starší než fotbal. Prý existuje 4 000 let. Surfař, zpěněné moře, vlnolam, driftová vlna lámající se u pobřeží, je to okamžik výzvy všem bohům a osudu a okamžik naprosté svobody. A o svobodu v Langerově díle jde především. My už dnes mluvíme o surfování po internetu a Hokusaiovu vlnu můžeme nahlížet i pohledem kybernetickým.

Vše je problém kontextu, díky ohni jindy dokonale hladké, designově perfektní obrazy získaly téměř tradiční rámy, jimž se dlouhá desetiletí vyhýbaly. Vysloužily si další umělcův zásah kresbou. Hořel parlament na Turnerových obrazech, minulý týden katastrofa postihla dřevěnou stavbu Dušana Jurkoviče v Libušíně. V době po smrti autora se na autorství uměleckého díla podílel i oheň, tedy možná osud, živel, božská nahodilost.

Výjimečné je, že vizuální umělec Milan Langer je básník, dokáže používat slova, vtipná je performující chovná smečka. Během performance je zmiňována agrafa, spona na šaty, šperk na turban udělený Nelsonovi Sultánem Selimem III, po bitvě u Abú Kíru, košík, který drží v láhvi šampaňského špunt, případně ve středověké architektuře svorník, klenák ve tvaru voluty. A agrafon, Ježíšův výrok, který není v evangeliích,.

Pro Art Division Team se hodí pojem americké teoretičky Susan Sontagové camp. Protože jde o umění výstřední a stylizované, určené společenství zasvěcených. Nelze ho vnímat neutrálně, vykazuje jistou dekadenci, dandysmus, estétství. Camp je jeden ze způsobů, jak na svět nahlížet jako na estetický fenomén. Campy jsou staré komixy Flashe Gordona, ženské oblečení z dvacátých let, boty z peří, šaty s třepením a perlami. Camp na všechno pohlíží v uvozovkách. Sontagová věnovala svoje zápisky o campu Oskaru Wildeovi.

Art Division Team používá velmi současný umělecký postup zvaný intervence, svou kresbou dobývá, obsazuje cizí území. Langera si představme jako conquistadora dějin vrcholných nebo možná kultovních děl. To je proč na El Grecově Pentecostu píská kávová konvice. Teprve teď to dává smysl, vidíme přece dvanáct, respektive třináct plamínků, které zatápějí pod křesťanským kotlíkem nebo blažený kávový dýchánek.

Radoslav Pavlíček je účasten rovněž dvěma cykly, vystaveny jsou soubory Kříže a Milieu. Můžeme se ptát, co znamená datum 21.7.1952, o němž víme, že je dnem těsně předcházejícím datu narození umělce. Přítomností koláží-objektů Radka Pavlíčka se nám připomíná, že procesem vzniku díla nemusí být jen konstrukce, ale také destrukce, kreativní síla jde oběma směry. A i ničivá síla může být tvůrčí. Vyřezané součásti papírové plochy jsou ve formě relikvií, sušených pozůstatků, stále v prostoru uměleckého díla nenápadně přítomny. Jako kdyby mohly pomoci zmrtvýchvstání díla, recyklaci, která je vlastností objektu, ale nikoli kresby. A tu jsme okruhem zase zpět u křížové cesty. Art Division Team se s oblibou pohybuje na hraně, podobně jako Pavlíčkův provazochodec. Problém, který zúčastněné umělce přitahuje, je otázka, co je skryté za obrazem, za touto dimenzí. Čtrnáct zastavení uvozuje zmínka o géniovi, jehož umělecké tvůrčí síly se příroda bála. Jde o citát z náhrobku Raffaela Santiho. Pietro Bembo o Raffaelovi napsal: Zde leží Raffael, za jehož života se Příroda obávala, že nad ní zvítězí. Když zemřel, toužila zemřít s ním.                                                                                                                                                                                Martina Vítková

Fotka 4

Fotka 1

Fotka 5

Fotka 2

Fotka 3


galerie města pardubic

Příhrádek 5, 53116 Pardubice
T: (+420) 777 820 267
E:



otevírací doba:
úterý–neděle 10–18 hodin


VSTUPNÉ ZDARMA

WIFI PŘIPOJENÍ ZDARMA

FOTOGRAFOVÁNÍ POVOLENO

VIDEOPROHLÍDKA


Novinky


V pátek 28. dubna v 18 hodin Vás srdečně zveme na vernisáž výstavy Jiřího Davida ...zase kopíruji hladiny řek..., na které budete mít příležitost konfrontovat svět autorových intimních vzpomínek, přetavený do objektů a instalací, s jeho aktivními společenskými postoji a silným veřejným hlasem. Jeho předlistopadové i polistopadové umění je pod povrchem i otevřeně angažované. Přijďte se podívat, jak nakládá s intimitou vlastních vzpomínek a jaké vzkazy nám jeho instalace na Příhrádku předává. Přípravu pro Vás kurátorsky připravil Pavel Šmíd.


Jak vypadá pomoc v krizi? V komunikačním prostoru Vám od 28. dubna do 16. května představíme dvacet unikátních fotografií reálných příběhů reálných lidí s tématikou humanitární činnosti organizace Člověk v tísni. Tato organizace poskytovala humanitární asistenci při povodních v České republice, suchu v Somálsku, po tajfunu na Filipínách, zemětřesení v Nepálu, během válečných konfliktů v Sýrii či na Ukrajině. Přijďte se inspirovat k pomoci druhým.
Každou středu od 16:30 do 18:00 hodin máte možnost připojit se k výtvarnému kurzu pro dospělou veřejnost, který vede pardubická výtvarnice a scénografka Renata Hans. Seznámíte se základy prostorového modelování v kresbě a budete vědět, jak na perspektivu, zobrazení drapérie i zátiší. Cena lekce je 150,- Kč. Hlaste se lektorce na tel. 776 825 770.

NAŠI PARTNEŘI


   
   

Newsletter

Newsletter