vernisáž pro josefaGalerie města Pardubic

vernisáž pro josefa

Nebeští červi a Starý pes
Martina Vítková

Galerie města Pardubic připravila po Františku Kynclovi druhou přehlídku umělcigenerace Starých psů. Rozdíl je jen tom, že Josef Procházka (1935) si sám výstavu nainstaloval, kdežto Kyncl byl poctěn již jako legenda. Galerii tak k úplnému zpracování Starých psů chybí jen Alva Hajn (který by se letos dožil 75 let), Bedřich Novotný a Jiří Lacina. Snad dojde i na tyto pardubické legendy.
Josef Procházka působí na dnešní Pardubické scéně jako solitér, ale byl současníkem umělců Konfrontací, počeské grotesky, Křížovnické školy a nové figurace. Začínal se podílet na uměleckém a společenském životě Pardubic v rámci Umělecké sekce mladých od roku 1960. V době normalizace používal svou chalupu v Heřmanově Městci jako místo pro neformální setkávání osobnost íundergroundu politické a kulturní alternativy. Pořádal dokonce Bienále v prasečím chlívku, když nebyly tehdy k dispozici ani Národní galerie či Karlínské výstavní haly.
Název výstavy Nebeští červi patří k metaforickým. Co může lépe propojit lidskou komedii počátků vesmírnými procesy současnostiNebeští červi jsoumožná odpovědí na Spiders from Mars Ziggiho Stardusta-Davida Bowieho Obvykle červy a pavouky najdeme kromě entomologie, zahrad a temných kou ve slovníku těch nejexistenciálnějších metalových nebo punkových kapel. Píšou a zpívají o nich Ozzy Osborne, Ramones nebo Marylin Manson. Pravda, většinou ne ve spojení s nebem, spíš s nocí smrtí. Červ je někdo, kdo se dostane kamkoli a svým pohybem kypří půdu, pohybuje se jakoby plul. Červem je možná vlasovec medicínský z Aesculapovy hole, kterého obvykle považujeme za hada. Nebeský červ může být taky jiným názvem pro tvůrce červí díry v časoprostorovém kontinuu, tzv.Einstein-Rosenovamostu. Ty falešné jsou vlastně hvězdné brány. tak či tak, jenebeských červech něco apokalyptického v duchu Dürrerových Böcklinových apokalyptických jezdců.
Těžiště, počátek výstavy je v deníkových kresbách a záznamech, jejichž tématem jsou hlavně hlavypsí, vlčí, s vlkodlačími úsměvy, kruté, zhýralé, hladové, agresivní nebo záludné. Důležitou Kafkovou povídkou je Proměna. Na Procházkových kresbách se lidé mění podivné hybridní bytosti, jsou to kanibalistické kresby. Gillaume Apollinaire nepochopi lúplně dobře Kafkupovažoval jeho příběhy za černý humor. Groteska není černý humor, ale spíš paradoxní realita, směšná tragická zároveň.
Proč tak vypjatá groteskaprotože hysterie je vždy lepší než uzavřenost, aspoň to říkal Ivan Martin Jirous o Křížovnické škole. Tato generace Starých psů a Křížovnické školy chápe umění jako jednu z forem vzájemné záchrany lidí. Před časem tu vystavoval Zbyšek Sion, člen Křížovnické školy, který tuhle skupinu okolo Nepraše Steklíka popsal jako pomocnou nebo zvláštní školu nebo doučovací kurz vyučovacího předmětu zvaného existence.k výchově existenci sloužily také Bienáleprasečím chlívku Heřmanově Městci. Což lze považovat za mnohem důležitější než jakékoli umělecké artefakty, které během existenciální výuky vznikly či vznikají. To mohou být velmi zajímavé bokovky a dokumenty.
Na většině Procházkových kreseb je zjevný barokní pocit vanitasmarnosti. Stále platí slova Heinricha Bölla, že základem uměleckého konání je vytváření neklidu. Pro generace žijící a tvořící před rokem 1989 to platilo beze zbytku. Doba mrtvolného klidu, která se vymkla z kloubů, to divadlo hrůzy, jak o tom zpíval Karel Kryl, tu bylo potřeba rozhýbat, kdyby neurotických záškubech bolesti. Horečný, groteskní neklid, neurotickou situaci vidíme na kresbách od 70. let, kdy vznikly slavné Psí hlavy. Cílem dekonstrukce a neklidu, boření ničení, je vždycky rovnováha, ale ta správná rovnováha.
Procházka pořád kreslí,pracujejakýmkoli médiem. I když používá spreje, vždycky myšlenku hmoty vyloupne hlavně kresba. Na bílých reliéfech kontrolu nad kresbou převzal drát, charakter materiálu tu nahrazuje autorskou ruku. Něco jako automatická kresba surrealistů. Na některých čtvercích objevíme pozůstatky zaměření mysli, přiznaný lovecký instinkt. Ocitáme se v něčem, co můžeme chápat jako space oddity, prostorové zvláštnosti.
Výstava vyplňuje mezeru po generaci, po níž nám zbývají jen historky. Josef Kroutvor totiž před mnoha lety varovně poznamenal, že Po této generaci zbudou jen historky, leč nebude nikoho, kdo by je vyprávěl. Naštěstí paměť umění i díky výstavám v nové městské galerii zůstává. A jak to charakterizoval Ivan Martin Jirousumění pro generaci, která zažila totalitu není zálibou, ale rituálním úběžníkem.

Fotka 1

Fotka 2

Fotka 3

Fotka 4

Fotka 5

Fotka 6


galerie města pardubic

Příhrádek 5, 53116 Pardubice
T: + 420 732 436 722
E: info@gmpardubice.cz


otevírací doba:
úterý–neděle 10–18 hodin


VSTUPNÉ ZDARMA

WIFI PŘIPOJENÍ ZDARMA

FOTOGRAFOVÁNÍ POVOLENO


Novinky

Výstava Způsoby percepce pokračuje Až do 30. září 2018. I na září jsme pro Vás připravili doprovodný program pro malé i velké průzkumníky.


Navšivte právě probíhající výstavu a užijte si náš bohatý letní program. Naším heslem je: umění všemi smysly.


Máme radost! Z celkem 16 kurátorských projektů přihlášených do našeho výběrového řízení vybrala odborná komise dvě výstavy, které se stanou součástí výstavního programu roku 2019 a vytvoří tak základ pro celoroční dramaturgický plán. Více informací zde.


Poslední místa na GAMPing v termínu 30. července – 3. srpna 2018. GAMPing je prázdninové galerijní kempování pro děti od 4 do 12 let. Více informací najdete v sekci doprovodné programy, přihláška je k dispozici zde.


Od 1. ledna 2018 přechází Galerie města Pardubic pod novou příspěvkovou organizaci Centrum pro otevřenou kulturu, jejíž zřizovatelem je statutární město Pardubice.


NAŠI PARTNEŘI



Newsletter

Newsletter