mistři české malby, sochy, fotografie a videa

Fotka 3

Fotka 2

Fotka 4

Fotka 1

Fotka 6

Britský teoretik John Ruskin se v 19. století domníval, že jen v lůně národa válečníků rozkvétá velké umění. O tom, že jsme potomci válečnické civilizace, vypovídají obrazy Jaroslava Róny. Jeho tématy jsou rytíři, vojevůdci, válečné stroje, bomby, opevněná města, ale i ExodusInvaze. Obrazy jsou mýtické i katastrofické, svět na počátku nebo po konci. Svět dávných barbarů, Iliady a Šíleného Maxe, vize militantní společnosti ovládající zemi naznačují, že civilizace je potenciální bomba, která ničí přirozený svět svou expandující existencí. Hřmotnost války promlouvá o slabosti a strachu.

Určitý stud za naši historii dvacátého století, která vybudovala slušnou obranu, ale při nebezpečí ji nepoužila, naopak, vydala pohraniční pevnosti nepříteli, dovoluje ztotožnit se se Škvoreckého Zbabělci a Tarantinovými Hanebnými parchanty. Na obrazech Michala Burgeta, je jasně patrný ještě jiný apokalyptický rozměr, lidstvo může válčit mezi sebou v konfliktu civilizací, a přesto může zkáza přijít za zvuků Wagnera ze třetí strany, tak jako v Melancholii Larse von Triera.

Symbolem oprávněné války, pozvednutí válečné sekery za právo a svobodu žít svůj život, jsou Indiáni. Hrdé bojovníky zobrazil sochař Pavel Doskočil, upgradoval tomahavky z přírodních materiálů do celokovu, snad aby byly proti kavalériím účinnější. Malíř Miloš Englberth si vybral Čejenské bojovníky z druhé poloviny 19. století, tedy z doby, ze které existují fotografické záznamy. Snímky Indiánů stejně jako posledních samurajů jsou plné odvahy a smutku. Čejeni bojovali společně se Siouxy (Lakoty) v legendární bitvě u Little Big Hornu, kde překvapivě na hlavu porazili dokonale vyzbrojenou sebevědomou Sedmou kavalerii generála Custera. To bylo jedno z posledních indiánských vítězství, z hrdosti válečníků už v rezervacích nic nezbylo, přesto je obraz Indiána dodnes romantickou ideou vybízející ke ztotožnění. Stejně jako cílevědomý nenásilný odpor Mahátmy Gándhího, kterým dovedl Indii k nezávislosti. Ladislav Vlna vymodeloval Samuraje, profesionální válečníky, kteří následovali cestu koně a luku. Válka mezi klanem Taira a klanem Minamoto je popsaná v japonském středověkém eposu Heike Monogatari. Ve 12. století bojovali klany proti sobě a založily samurajskou tradici boje s lukem a mečem, jež se udržela až do 19. století. Samuraj se stal námětem poetické video znělky Leoše Matějčka, inspirované orientálním uměním.

Zdá se veselé, když umělec opatří želatinové medvídky špendlíky, aby vypadali jako válečníci, do té doby, než zjistíme, že předlohou instalací a fotografií Zbyňka Havlína byly obrazy Popravy 3. května 1808 od Francisca Goyi. Dobu, kdy Španělsko přešlo pod vládu Napoleona jako dobu hrůzovlády, zmatků, guerillových bojů, povstání a krutých trestů vylíčil i Miloš Forman ve filmu Goyovy přízraky. Jaroslav Schejbal parafrázoval milánskou Poslední večeři Leonarda da Vinci. Namísto učedníků a Krista se před koncem světa sešly k meditaci u prostřeného stolu letecké bombardéry: náboženské učení v minulosti odpálilo spoustu válečných událostí. Na rozhraní skutečnosti a fikce, tam, kde válka je trochu směšná, se odehrávají velké bitvy II. světové války u Stalingradu, v Ardenách, i jinde v surreálných vizích Romana Trabury. Na obrazech se může objevit Hitler a Usáma bin Ládin vystupuje z perského koberce. Po plátně projede mýtická jízda, která vypadá jako Hunové křížení s německými vojáky na dinosaurech. Sochař Jaroslav Koléšek spojil agresi militantní se sexuální, vrtulníky Misionář se podobají spermiím.

Kurt Gebauer v řadě svých instalací reagoval na válečná devadesátá léta, na Perský záliv, Srebrenicu nebo Sarajevo. Konflikty na Balkáně ukázaly Evropě, že válka může probíhat i v sousedství, v oblasti, kam se pravidelně jezdilo na léto. Potvrdilo se, že stále platí antické pořekadlo Člověk člověku vlkem. Nikdy jsme si nedokázali ani představit, že u sousedů a přátel bude běžné střílení po dětech, které z hladu trhají ovoce v sadu nebo jdou pro vodu. Stejnou situaci jako Gebauer popsal v novele Sarajevský cellista kanadský spisovatel Steven Galloway: Nedá se říct, která verze lži je pravdou. Je skutečné Sarajevo to město, ve kterém byli lidé šťastní, chovali se k sobě slušně a žili bez konfliktů? Nebo je skutečné Sarajevo to, které vidíme dnes, ve kterém se lidé snaží zabíjet navzájem, kde z kopců přilétají kulky a granáty a domy se hroutí k zemi?

Mystifikační strategie Milana Langera a Art Division Team Victory Nox je připomínkou akce na hradecké Střelnici z roku 1993, tedy z doby, kdy započala historie novodobých válek. Hájovna Adolfa Lachmana, pacifisty a vyznavače steampunku je nemocnicí, která z podstaty věci patří ke každé válce, asi nejnápadněji díky seriálu M.A.S.H. Inspirací pro parobota Hrdličku se staly bojové lodě. Steampunk fikce zahrnuje technologie v retro stylu knih Julesa Vernea, pozadí viktoriánské éry v Británii nebo dobývání amerického Divokého západu. V Čechách je paralelou nejspíše vlastenecké devatenácté století a Rakousko-Uhersko.

Je válka též součástí světa zvířat, nebo zvířata neválčí? Je naše zvířecí podstata nebezpečná, nebo naopak jde o zdravé jádro, protože zdegradovala lidskost a humanita? Jindřich Max Pavlíček hledá animální esenci člověka, kterému chybí zuby, drápy a fungující smysly. Do chleba zapekl německé vojáky Jiří Surůvka a postavil stojan pro výprodej zbraní, jaké si v dětství ze dřeva vyrábí skoro každý kluk. Surůvka také performoval při Dobytí Brna a namaloval cyklus obrazů, v nichž se zabýval Strůjci války. Představu trestajícího Boha zahrnul do nádherného Michelangelova stropu Sixtinské fresky. K setkání Boha s Adamem zakomponoval padající bomby tak nečekaně, jako přišla po válce Hirošima.

Kde je válka, je i smrt a hřbitovy. Radomír Škoda cíleně fotografoval na místech násilné smrti, v koncentračních táborech v Polsku, na Ukrajině, Bělorusku nebo Litvě, což samo o sobě nebylo jednoduché, protože cestoval po Snyderových Krvavých zemích. Není důvod k optimismu, říká a dokládá fotografiemi z Chelmna, Auschwitzu, Bergen-Belsenu, Birkenau, Buchenwaldu, Dachau, Majdanku, Mathausenu, Ravensbrucku, Sachsenhausenu, Sobiboru, Terezína, Treblinky, Kaunasu a dalších míst.

S válkou si spojujeme hrdinství, strategii, maršály a pěšáky, nové technologie, dobytá území, ale též nemocnice, hřbitovy a oběti. Dvacáté století přispělo dvěma světovými válkami a nespočtem jiných konfliktů menší úrovně k neuvěřitelnému cynismu a odcizenému průmyslovému zabíjení. Dnešní války, v nichž stále umírají lidé, včetně civilistů, vedou hackeři a drony. Poměr obětí mezi profesionály a civilisty byl v tradiční válce 8:1, ve válce současné je to přesně naopak. Je tedy válka na dně duše každého z nás a probudí se v okamžiku, kdy lze něco získat? Jsme pěšáky generálů, jak je maloval v meziválečné době Otto Dix? Děláme dobře, když chlapečky od dětství zásobujeme tanky a vojáčky na hraní? Nepostačily by jim třeba kombajny? Jsme bytostmi míru? Jsme manipulováni do válek krutým Machiavellim kombinovaným s Malthusem, kteří touto formou snižují populační růst? Nebo jsme prostě zlí, krutí a hloupí? 


galerie města pardubic

Příhrádek 5, 53116 Pardubice
T: (+420) 777 820 267
E:



otevírací doba:
úterý–neděle 10–18 hodin


VSTUPNÉ ZDARMA

WIFI PŘIPOJENÍ ZDARMA

FOTOGRAFOVÁNÍ POVOLENO

VIDEOPROHLÍDKA


Novinky

Vážení návštěvníci, pro letní měsíce jsme pro Vás ve spolupráci s kurátorkou Martinou Vítkovou připravili kolektivní výstavu O umění válečném. Válka a násilí, vítězství silnějšího, je něčím, co k naší kultuře od nepaměti patří. Kde se v nás ještě dnes berou bojovné instinkty, když každé ráno jezdíme hromadnou dopravou do kanceláře, kde poctivě sedíme u počítače a generujeme tabulky? Výstava je sondou do existence válečného pudu v každém z nás. Setkáte se s obrazy, kresbami, objekty i videi. Najdou se tu letadla, bojové vozy, celé strategické situace, ale i indiáni, samurajové, šípy, palné zbraně a brnění. K výstavě vydáváme doprovodný leták, výstava potrvá do 3. září.


NAŠI PARTNEŘI


   
   

Newsletter

Newsletter