životaběh aleše veselého

Aleš Veselý se narodil 3. února 1935 v Čáslavi v židovské rodině. V roce 1952 byl přijat na Akademii výtvarných umění do ateliéru prof. Vladimíra Silovského. Krátce po absolutoriu v roce 1958 se zúčastnil legendárních neoficiálních výstav Konfrontace I a II (1960), na kterých poprvé vystavil Objekty-Předměty, zaměřené na hledání “nultého bodu“ a pravýznamu světa, které často zmiňuje i ve svých textech, a které provází celé jeho dílo.

V roce 1964 získal za sochu Židle Usurpátor Cenu kritiky na IV. Bienále mladých v Paříži. V tomto období vznikaly pozoruhodné Stigmatické a Enigmatické objekty. Mnohé z nich vystavil na své první samostatné výstavě v Alšově síni v Praze (1963). Jeho první důležitou realizací se stala socha Kaddish, která vznikla v roce 1968 na mezinárodním Sympóziu prostorových forem v Ostravě. O rok později za ní dostal Cenu Matyáše Brauna I. stupně na výstavě Socha a město v Liberci. Dnes je umístěna v ateliéru ve Středoklukách, kde se nachází největší část jeho celoživotního díla.

S nástupem normalizace se Aleš Veselý společně s mnoha dalšími kolegy stal “nežádoucím“ umělcem a nesměl vystavovat; tvorba se mu nadlouho stala privátní záležitostí. Jenom s obtížemi se tehdy mohl věnovat monumentální dimenzi, kterou se koncem šedesátých let intenzivně zabýval. Ve svých pracích z té doby se tématicky věnoval židlím, postelím a vozům, které vytvářel z nalezených objektů.

V roce 1979 byl pozván do Západního Německa ředitelem městského muzea v Bochumi Petrem Spielmannem k vytvoření sochy v městském parku. Tak v Německu na přelomu 70. a 80. let vznikla dvě monumentální díla: soubor tří soch Iron Report v městském parku v Bochumi a dvanáctimetrová socha ze svařované nerez oceli Ten-Onen, která je umístěná před školou Ed. Sprangera v Hammu.

V průběhu 80. let pokračoval v myšlence objektu fungujícího na principu vyrovnávajícím silové vztahy - pnutí a pohybu -, kterou se zabýval už od konce šedesátých let. Tento námět se odráží i ve velkoformátových „kresbomalbách“, které vytvářel do poloviny 80. let. V roce 1986 mu byl umožněn tříměsíční stipendijní pobyt ve Washingtonu, New Yorku a Los Angeles díky International Sculpture Centre (Washington D.C.).

V roce 1988 byl pozván do Soulu, kde u příležitosti Olympijských her byla vytvořena sbírka výtvarného umění a ve stálé expozici je umístěna jeho socha Testimony. Ta vznikla v roce 1968 v ostravských železárnách současně s dalšími šesti dvoumetrovými sochami a sedmimetrovou sochou Kaddish.

Od konce 80. let pracoval na projektech monumentálních soch, které ve své podstatě vycházely z prací z předchozího období, ale stylově se lišily. Byly abstrahovány na základní vztahy mezi hmotou a silovým podnětem.

Po sametové revoluci byl Aleš Veselý jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. Tam vedl až do roku 2006 Ateliér monumentální tvorby. Od 90. let pracoval zejména na tzv. pouštních projektech, které byly na pomezí monumentálního sochařského a architektonického charakteru. Jedním z nich byl nerealizovaný projekt sochy Kaddesh Barnea Monument v Negevské poušti.

V první polovině devadesátých let byl Aleš Veselý na dvou stipendijních pobytech ve Spojených státech. Nejprve v roce 1993 ve Philadelphii jako host nadace Arts Link Fellowship, a poté, v roce 1995, v Chicagu, když obdržel Pollock–Krasner Foundation Grant. Na konci návštěvy mu byla udělena cena The Chicago Prize za díla, která v Chicagu vytvořil.

Od poloviny 90. let se Aleš Veselý mohl znovu věnovat realizacím soch velkých rozměrů. Mezi ně se řadí například socha Messenger z oceli a balvanu pro sochařský park ve Wijk aan Zee v Holandsku a socha Chamber of Light pro Europos parkas v Litvě. V Praze mělo dojít k realizaci souboru soch Tři brány v Pinkasově uličce na Starém Městě. Tento projekt se však nepodařilo uskutečnit.

V rámci festivalu Smetanova Litomyšl v roce 2009 Aleš Veselý po celý rok vystavoval 17 soch ve volných prostranstvích města. Většina z těchto prací vychází z kombinace leštěné nerez oceli a přírodního kamene. Aleš Veselý se v nich zabýval problematikou dimenzí a lámání zrcadlových ploch.

Od roku 2012 také přednášel na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Poslední realizace Aleše Veselého představují dvě monumentální sochy. První z nich, Brána nenávratna je umístěná v Praze-Bubnech jako součást holocaustového Památníku ticha. Druhá, Zákon nezvratnosti, je umístěna v Památníku Terezín. Během své dlouhé a mnohotvárné umělecké činnosti Aleš Veselý uspořádal přes šedesát samostatných výstav. Jeho monumentální dílo je zastoupeno ve velkém množství galerií a sbírek po celém světě včetně The Solomon R. Guggenheim Museum v New Yorku, Centre Georges-Pompidou v Paříži, Uffizi ve Florencii, Albertina ve Vídni, Faret Tachikawa v Tokyu i v Národní galerii v Praze. Jako umělec a pedagog zásadním způsobem ovlivnil dvě generace studentů a zasáhl nesčetné množství milovníků umění.


1935 narozen 3. února v Čáslavi

1952-1958 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér prof. Vladimíra Silovského

1960 neveřejné ateliérové výstavy Konfrontace III spolu s Janem Koblasou a Jiřím Valentou; tvoří objekty, asambláže a grafiku

1963 první samostatná výstava Stigmatických objektů v Alšově síni v Praze

1965 IV. Bienále mladých Paříž, Cena kritiky za sochu Židle Usurpátor

1968 socha Kaddish, mezinárodní Sympózium prostorových forem, Ostrava

1969 Cena Matyáše Brauna I. stupně, výstava Socha a město, Liberec

1970–1989 za tzv. normalizace, kdy se stává „nežádoucím“ umělcem, proměňuje stodolu a starý mlýn s přilehlým pozemkem ve Středoklukách u Prahy v ateliér; vytváří kresby, sochařské projekty, asambláže, expresivní „kresbomalby“ a instalace

19792015 realizuje sochy a sochařské projekty v Německu, Holandsku, v Jižní Koreji, Japonsku, Litvě a v České republice

1986 a 1993 stipendijní pobyty v USA: International Sculpture Center, Washington D.C. a ve Arts Link Fellowship, Philadelphia

1990-2006 profesor na Akademii výtvarných umění v Praze, Ateliér monumentální tvorby

1994 The Chicago Prize, John David Mooney Foundation

1995 pracovní grant Pollock-Krasner Foundation

2009 vystavuje 17 soch v prostoru města Litomyšl v rámci festivalu Smetanova Litomyšl

2012-15 profesor Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

2015 Brána nenávratna součást holocaustového Památníku ticha před nádražím Bubny v Praze

2015 Zákon nezvratnosti, Památník Terezín


Text: Alena Bartková.

Fotka 2

Fotka 1


galerie města pardubic

Příhrádek 5, 53116 Pardubice
T: + 420 732 436 722
E: info@gmpardubice.cz


otevírací doba:
úterý–neděle 10–18 hodin


VSTUPNÉ ZDARMA

WIFI PŘIPOJENÍ ZDARMA

FOTOGRAFOVÁNÍ POVOLENO


Novinky

Ve středu 25. dubna 2018 od 17:00 Vás srdečně zveme na zahájení krátkodobé výstavy studentských architektonických projektů. Výstava potrvá do 2. května 2018 a v zápětí ji vystřídá kolektivní výstava šestice autorek s názvem Mod/e/ly, jejíž vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 10. května 2018 od 18:00.


Blíží se uzávěrka otevřené výzvy na kurátorské projekty pro rok 2019. Přihlášky přijímáme do 30. dubna 2018. Více informací zde.


Přihlášky na GAMPing jsou tu! Ptáte se, co že je to ten GAMPing? Přeci prázdninové galerijní kempování pro děti od 4 do 12 let. Více informací najdete v sekci doprovodné programy, přihláška je k dispozici zde.


Od 1. ledna 2018 přechází Galerie města Pardubic pod novou příspěvkovou organizaci Centrum pro otevřenou kulturu, jejíž zřizovatelem je statutární město Pardubice.


NAŠI PARTNEŘI


 

Newsletter

Newsletter